Jak jsem se stala veganem

30.08.2019

Změna stravovacích návyků a úplná změna životního stylu a smýšlení u mě nastala teprve nedávno. Do té doby byl veškerý progress v oblasti stravování naprosto postupný a pro mé okolí relativně zpracovatelný. Když jsem ale hrdě, s paží zdviženou k nebi, prohlásila, že "teď jsem jakože vegan", odezva nebyla přesně taková, jakou jsem ji očekávala. Dalo by se říct, že už byli všichni z předešlých zkušeností s mými experimenty natolik zvyklí, že je moje další kousky už ani nepřekvapily. Ale jak to vnímá moje okolí teď, když už zřejmě pochopili, že to myslím zcela vážně? 

Argumentační okénko

Tak jako většina veganů, jsem i já neustále pod palbou otázek a kritiky, se kterou jsme nuceni neustále bojovat. A kde bereš bílkoviny? Vždyť rostliny taky cítí bolest. Zvířata jsou ale pro maso určená. A co teda jíš? A tohle jako taky nemůžeš? Vždyť mlíko je zdravý. Veganství už je extrém. Chceš být jenom zajímavá. Ono teď veganství frčí, že?

Pojďme se společně zaposlouchat do sladkého šumění otázek, na které známe odpověď. Dnes už nám výzkumy příznivě hrají do karet a není nic jednoduššího, než odkázat každého se zřejmou kvalifikací v oblasti nutričního poradenství (ironie) na potvrzené studie, jež nám dnes dokáží vyvrátit veškeré bludy o bílkovinách, které veganství provází. Rostliny nic nebolí, ačkoliv je jejich "nervová soustava" (nervovou soustavu nemají, pouze využívají ke komunikaci s okolím elektrické signály, které se šíří z listu na list) schopna reakce na podněty (světlo, stín,...), postrádají vyvinutější receptory (u lidí nociceptory), které by jim umožnily cítit bolest. Zvířata patří do zvířecího potravního řetězce, ale lidská konzumní společnost nemá s tímto koloběhem nic společného. Zvířata už dávno nelovíme, a jelikož jsme schopni volby (tedy jsme vyvinutějším živočišným druhem), máme na výběr, jaké budou hlavní zdroje naší potravy. Maso už dávno není pro správnou funkci lidského organismu potřeba. Rostlinná strava je dnes řazena mezi plnohodnotné způsoby stravování. Jsme všežravci - tedy s možností rozhodnout se, jakou stravu upřednostníme. Jím to, co jí tvoje jídlo, aby bylo silné a zdravé. Jestli v tom jsou včelí zvratky, mrtvoly, hnis z vemene nebo slepičí menstruace, tak ne, děkuji. Berte s rezervou. Nejlepší je samozřejmě slušně odpovědět, že zkrátka nekonzumujete živočišné produkty v jakékoliv podobě. Mléko pocházející od jiného živočišného druhu je pro nás cizorodou látkou, na kterou si často vypěstujeme alergie a intoleranci. Navíc obsahuje laktózu, jejíž štěpení je pro naše tělo velmi náročné. Nemluvě o tom, že mléko z velkochovů často obsahuje hnis z kravského vemene, které bylo dlouhodobě mačkáno sacími přístroji (tento hnis se pouze chemicky vyčistí, ale v mléce zůstane!). Vražda pro ukojení potřeb, zotročování, drcení kuřátek v mixéru, znásilňování krav... to není extrém? Frčí teď strach o vlastní planetu a uvědomění si, že pokud nebude naše spotřeba masa a živočišných produktů omezena, změna klimatu bude postupovat mnohonásobně rychleji. Frčí teď soucit, pokora a zdravé morální hodnoty. Ano, to je teď cool. 

Sám samotinký listožrout

Jsem široko daleko jediný vegan v okolí. Mám vegetariánské přátele, ale takových "extrémů" jako jsou vegani, těch je kolem mě jako šafránu. A co? V dnešní době, kdy jsme neustále ve spojení se světem, se už ani vegánek nemusí bát, že by v tom byl sám. V České Republice je nás krásné 1 %. Jedno procento, které je dostatečně odolné na to, aby mohlo v tomto stylu života pokračovat a vzdorovat věčným útokům a spekulacím, které veganství provází. A když to zvládlo tohle zelené procento, zvládnete to i vy! 

Samota vyplouvá na povrch ale i v případě, že je vaše domácnost vůči vašemu stravování netolerantní a nepodporuje ideu, kterou máte. Na to jednoduchý lék. Naučte se vařit a péct jako profík. Vzdělávejte se neustále v oblasti nutričně bohaté stravy - dejte dohromady všechny potřebné informace, které s přehledem odzbrojí lidi na druhém břehu. Ukažte u vás doma, jak moc se v tomto spektru orientujete. Koukejte jim předvést bohatá lahodná jídla, která budou obsahovat všechny potřebné makroživiny. Vařte, pečte, zdobte, ochutnávejte nové chutě a ukazujte je svým blízkým. Uvidíte, že nejlépe odzbrojíte protistranu tím, jak skvěle veganská jídla chutnají. 

A odkud bereš...?

Nejčastější otázkou ale je, jestli je veganská strava schopna nabídnout všechny potřebné živiny, které slouží ke správnému chodu organismu. Dnes už víme, že kromě vitaminu B12 neexistuje žádná makroživina, kterou by rostlinná strava nedokázala pokrýt. Pokrok v oblasti suplementace nám umožňuje udržet veganský jídelníček natolik nutričně bohatý, že se můžeme pyšnit jedním z nejzdravějších životních stylů vůbec. Pokud navíc používáte rostlinná mléka obohacená o vápník a hořčík, nemusíte mít strach o vaše kosti atd. Častější pobyt na slunci podpoří správný příjem vitaminu D, který často i v živočišné stravě chybí. Železo je přítomno v luštěninách a brokolici, tudíž není žádný oříšek zařadit ho ve správném množství do vašeho jídelníčku. 

Potom je tu ale bílkovina, strašák každého nezasvěceného vegana. Už nám není tajemstvím, jak udržet příjem proteinu v normálu i u veganství. Veškeré potřebné esenciální aminokyseliny (stavební kameny bílkovin) je naše tělo schopné z rostlinné stravy vytěžit. Když se na to podíváme objektivně, musíme uznat, že maso je nejlepším zdrojem bílkovin, protože obsahuje veškeré esenciální aminokyseliny a je tudíž komplexnější. Neexistuje totiž rostlina, které by tyto stavební látky obsahovala všechny naráz. Pro vegany je proto klíčové, aby si uměli poskládat jídelníček tak, aby byli schopni za den pokrýt správný příjem bílkovin a neohrozili tak vlastní zdraví. S konzumací luštěnin, sóji, rostlinného mléka a semínek či ořechů dnes pro nás není složité tuto "bububu" teorii uplatnit v praxi. 

Subjektivní pohled - já osobně jsem s přechodem na veganství zaznamenala zvýšení příjmu bílkovin, protože jsem začala vlastní stravu obohacovat o luštěniny, quinou, sojové výrobky a věčně přítomný proteinový prášek. 

Proč takhle blbneš? 

Jestli mě něco na veganství skutečně děsí, je to určitě moment, kdy dostanete příležitost vysvětlit někomu vlastní postoj k veganskému stravování. Je totiž mnoho důvodů, proč člověk přejde na tento způsob života a kompletně se vzdá všeho živočišného. 

  • ETICKÝ DŮVOD alias MÁM RÁD ZVÍŘATA A NECHCI JIM UBLIŽOVAT, NATOŽ JE JÍST
  • KULTURNÍ POZADÍ alias NEJÍM TO, PROTOŽE JE TO SOUČÁST MÉ KULTURY (PŘÍPADNĚ NÁBOŽENSTVÍ)
  • ZDRAVOTNÍ DŮVOD alias MÁM INTOLERANCI NA LAKTÓZU, ŠPATNĚ STRAVUJI MASO, JSEM ALERGICKÝ
  • EKOLOGICKÝ DŮVOD alias MÁM RÁD SVOJI PLANETU

Jsem vegan ze všech tří aspektů, jak tomu většinou bývá. Můj přerod na veganství spustily až požáry v Amazonii a na Sibiři, jejichž příčinou byla hromadná deforestace pralesa za účelem vytváření zemědělské plochy pro sojové plantáže, které umožňují nakrmit to obrovské množství hospodářských zvířat určených na porážku nebo jako zdroj mléka. Většinová společnost o této problematice nemá ani tušení. Berou veganství jako trend nebo experimentování s dietou. To, že masný průmysl vytváří na planetě největší uhlíkovou stopu, je fakt, se kterým je málokdo obeznámen. 

To, že obrovské procento konzumentů masa by v situaci, kdy by měli zvíře určené na maso sami zabít, nebyli tohoto činu schopni, je naprosto pochopitelná situace. Neexistuje totiž humánní porážka (jedná se o jasný oxymorón). Za každým úhledně zabaleným balíčkem masa v regálu stojí podřezávání hrdel, bití a smrt. Za každou sklenicí dobře vychlazeného kravského mléka stojí znásilnění krávy, odebrání telete od matky, doživotní vykořisťování... a smrt. Každá omeleta reflektuje otřesné podmínky, ve kterých slepice snášejí... a nemocné a zbídačené umírají. Pokud ve vás tedy žije vnímání dobra a zla, pokud vnímáte výše uvedená fakta jako nemorální, nezakrývejte si oči a uši, když mluvíte s veganem. 

Pokora

Na jedno vás přerod na veganství rozhodně nepřipraví. Často se může zdát, že jste teď svými znalostmi v oblasti masného průmyslu, konzumní společnosti, ekologie a etiky svoje okolí naprosto přerostli a jste tedy v pozici nadčlověka, který má ultimátní a konečnou pravdu, kterou samozřejmě ta masožravá lůza nedokáže pochopit. 

Veganství vás nepřipraví na to, jak jednat s lidmi, kteří maso a živočišné produkty konzumují a nejsou tím procentem obyvatel, které by se vám snažilo vyvrátit váš postoj. Pokud jsme totiž skuteční vegani (ti obklopeni všeobecnou tolerancí, láskou a pokorou), je naší povinnosti na naše masožravé přátele, rodinu a známé pohlížet tak, jak jsme je vnímali i před tím. Chceme li od druhého břehu porozumění, je potřeba ho nejdříve nabídnout z vlastní strany. 

Vegan a nevegan ve vztahu

Všechny mé předchozí pokusy poučit vás o správném přístupu k vašemu okolí se ale naprosto bortí v případě, že se dostaneme do situace, že s neveganem žijeme a sdílíme jednu domácnost. Pokud jste přešli na veganství nedávno, nejspíš toto rozhodnutí zamávalo s chodem vašeho života a života vašich nejbližších. Přechod na veganství ale rozhodně nemusí být důvod, proč by se měly vaše vztahy hroutit a rozpadat. 

  • To, že vztah 2 veganů je naprosto idylický a bezproblémový, je lež jako věž. V každém vztahu panuje dusno ohledně něčeho. To, že takováto homogenní domácnost vždy funguje stoprocentně, nemusí být za každou cenu pravda.
  • Názor vašeho partnera nebo nejbližších na tuto problematiku má význam. Zase jsme u toho. Naslouchat s pokorou a láskou těm, kteří neuznávají stejné hodnoty, je hlavním držákem každého hezkého vztahu. Na jejich pohledu také záleží a my jsme tu od toho, abychom se i jejich způsobu myšlení snažili porozumět. 
  • Toužit po změně stravovacích návyků vašeho partnera je v pořádku, ale nutit ho a manipulovat je toxické pro obě strany. Ukázat svým nejbližším fakta o veganství a seznámit je s vaším pohledem, je to nejlepší, co můžete udělat. Jakou odezvu to bude mít, je ale pouze na nich. Chtít vidět změnu smýšlení u osob, na kterých vám záleží, je normální. I já tuto touhu pociťuji. Zároveň je ale mou povinností přihlížet pouze tomu, jaká rozhodnutí můj partner sám učiní. Nejsem zde od toho, abych se neustále zoufale snažila přesvědčit ho, že to, co dělá, je špatné a nemorální. 

A jestli jste to ještě nepochopili, můj přítel není vegan (edit 2020 - je to vegetarián). Společně s mými rodiči a sourozenci je jeden z těch lidí, na kterých mi záleží nejvíc a změna jídelníčku, kterou jsem na sobě učinila, je nějakých způsobem také ovlivnila. Měla jsem to štěstí, že jsem se všeobecně setkala s přízní a moje znalosti v oblasti správné výživy dokonce utvrdily moje okolí v tom, že veganství beru velmi zodpovědně. Dnes jsem přítelkyně, která musí trochu bojovat s tím, co život s neveganem přináší, ale na tento boj jsou vždy potřeba dva, tudíž ani jeden z nás v tom není sám. Učíme se stále vzájemnému respektu a porozumění, což je jedna z nejhezčích cest, kterou se ve vztahu můžete dát. Znovu se učit toleranci a lásce je něco, co naopak pouta upevňuje. 

Budoucnost je stále nenapsaná kapitola a já se už teď těším, jak budu moct stále pracovat na sestavení správného stravování. Kdo ví, třeba mě jednou přítel či rodina budou na této cestě doprovázet. I kdyby to tak nebylo, povedu svůj život tak, jak nejlépe budu umět. 

Pokud se už teď váš partner snaží omezovat živočišné produkty, nebuďte zklamaní z toho, že to dělá pro vás a vaše "uspokojení". Je těžké se s tím vyrovnat, ale ne každý pronikne do světa agrikultury nebo začne vnímat etickou stranu věci. To, že ale u nich dojde ke změně, ačkoliv byla podnícena tím, že se vám snaží udělat radost, je pozitivní a měli bychom k tomu tak i přistupovat. 

Pár slov na závěr

Co se týče mě, jsem stále na cestě. Když zrovna neobjevuji svět kolem sebe, objevuji sama sebe. Musím uznat, že já sama jsem se nechala veganstvím poměrně strhnout, je to celkem nevyhnutelné, když se stáváte veganem z etického či ekologického hlediska. Není ale nad to, zažít si nějakou nepříjemnost, kterou vyprovokovala vaše bojovnost a nadřazenost. Jsem poučená, ale nic není u konce. 

Po prvních týdnech se cítím skvěle, mám plno energie a experimentování s novými surovinami se stalo mým nejoblíbenějším zabíječem nudy. Blog se začal konečně plnit veganskými recepty a všemožnými nápady na svačiny a já v tomto tempu hodlám pokračovat, dokud nevyhořím. 

Ačkoliv jsem stále na cestě za poznáním všech koutů veganského životního stylu, už teď jsem nadšená z toho, jak pozitivní vliv má tato změna na moji psychiku i fyzičku. Upřímně jsem zvědavá na nová vrátka, která otevřu a nové experimenty, které prubnu. A hlavně nezapomenout, že nikdy není pozdě na to, naučit se něčemu novému a poprat se s realitou, která se nám stále více dostává do rukou. Veganství otevírá náruč všem, nedělá rozdíly, přijímá všechny pozitivní, láskyplné tvory... Budu tu na vás čekat, třeba se i vy necháte inspirovat.